Je mytí oken důležitější než vzdělávání?
(aneb Umytá okna nás z krize nevyvedou...)

Elektřina, stavebnictví, potraviny, hospody.... Všichni podnikající se budou radovat, pokud dojde ke snížení sazby DPH právě u výrobků či služeb v jejich oboru.
Z levnějších cen se pochopitelně budou radovat i zákazníci, kteří zvýšeným nákupem rozhýbou zamrzlý trh.
Je zajímavé, z jakých oborů přichází návrhy na zlevnění daňové sazby či odpuštění DPH vůbec, byť jen na čas.
Jako zástupce vzdělávací instituce, která se vzdělávání dospělých věnuje již 16 let, s pocitem bezmoci sleduji, jak DPH v našem oboru ovlivňuje příležitosti na trhu a směruje zákazníky vzdělávacího trhu jedním směrem - do školství.
Proč?
Před poslední úpravou zákonných sazeb DPH se některým oborům povedlo zalobbovat, a tak jim snížená sazba zůstala. U komerčních vzdělávacích institucí se toto nepovedlo. Možná proto, že jejich celkové obraty neovlivňují státní rozpočet, a tak zákonodárcům připadají nedůležité, možná proto, že i zákonodárci si stále myslí, že vzdělávání = školství. Tato jednoduchá rovnice je vyjádřena i v názvu ministerstva, které je ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Proč není ministerstvem vzdělávání, přestože často zasahuje do praxe „neškolských" vzdělávacích institucí, bůh suď. Možná by i tato formální změna lépe pomohla pochopit zákonodárcům, jak široký pojem vzdělávání opravdu je.
Se sazbou DPH je to zřejmě podobné. Při poslední úpravě zákona o DPH vzdělávací kurzy vypadly ze snížené sazby (tehdy 5%), neboť vzdělávání je přece komerční produkt jako každý jiný(!). Je v obecném povědomí, že školy až na výjimky nejsou pláci DPH, a tedy se jich sazba za „službu vzdělávání" vlastně netýká. Nadto většina škol komerční kurzy nepořádá. Jistě, některé výjimky ve vzdělávacím procesu jsou od DPH osvobozeny - např. rekvalifikace dle zákona o zaměstnanosti a kurzy jazykovek s právem státní zkoušky, nicméně většiny komerčně organizovaných kurzů se netýká ani sazba snížená (přestože v ní najdeme vyjmenované třeba takové perly, jako je „Služby mytí oken prováděné v domácnostech").
Znamená to snad, že zákonodárci považují mytí oken za prospěšnější činnost, než je mimoškolní vzdělávání dospělých?
Nevěřím. Myslím spíš, že se stalo, že při projednávání snížených sazeb či osvobození od daně se na mimoškolní vzdělávání zapomnělo a termín „vzdělávání" byl jaksi „logicky" zařazen pod školství.
Možná právě v době krize je šance konečně napravit toto opomenutí, které znevýhodňuje zajímavou skupinu vzdělavatelů oproti školním institucím - a paradoxně i oproti živnostníkům s minimálním obratem (do milionu za rok!).
Zákazník na trhu, který se chce individuálně vzdělávat - a cena pro něj hraje podstatnou roli, zcela automaticky volí kurz levnější - a v této chvíli téměř 20% navýšení ceny může znamenat i omezení výběru. Připravuje se tak o volbu z nabídky větších zavedených vzdělávacích institucí, které svým obratem a počtem zaměstnanců zaručují stabilitu a kvalitu vzdělávacích programů a které většinou investují do rozvoje kvalitních kurzů i svých lidí (a díky počtu zaměstnanců či obratu nad 1 milion ročně jsou povinni se přihlásit jako plátci DPH). Právě tyto instituce jsou často autorem a realizátorem progresivních vzdělávacích programů, které školská zařízení realizovat nemohou - a živnostníci ani nezkusí nabídnout.

V době krize, kdy finální cena často rozhoduje o realizaci nákupu, je takto „neviditelnou rukou trhu" daleko více zúžena možnost výběru a poškozován zákazník i trh.
Chceme-li skutečně pomoci nejen okamžitému rozhýbání spotřebního kolotoče, ale i výchově a celoživotnímu vzdělávání spotřebitelů, je nulová či alespoň snížená sazba u VŠECH vzdělávacích kurzů a s tím spojených služeb prvním krokem na této dlouhé cestě.

Mgr. Jana Brabcová, jednatelka Grafia, s.r.o. a krajský koordinátor AIVD

1. 2. 2009